Předesílám, že jsem průměrný surfař a cestuji s nesurfující manželkou, na kterou musím také brát ohledy. Místo jsme tedy vybírali nejenom podle větrných statistik, ale aby bylo zajímavé i cestovatelsky.

      Doprava : letenky přes Student Agency (cca 24.000,-Kč) z Prahy do Manily přes FRA a  Taipei (Taiwan) s China Airlines byly koupeny cca 2 měsíce předem (o měsíc dříve by stály asi 20.000,-Kč).

   Boracay je tak malý ostrov, že nemá letiště – léta se tedy do Caticlanu  na vedlejším ostrově Panay (asi 1 km daleko).

Z Manily do Caticlanu se dají letenky koupit předem on-line např. u Cebu Pacific (http://www.cebupacificair.com/ - jsou asi nejlepší), Zest Air (http://www.asianspirit.com/) za cca 2.500Kč zpáteční. Manilské letiště je trochu komplikované, ale mezi jednotlivými terminály jezdí bus zdarma a pomůže orientační mapka : http://www.silent-gardens.com/air-maps.php.

   Z Caticlanu už se snadno dopravíte loďkou na Boracay (nebo vás tam vyzvednou lidi z hotelu). Celková délka cesty byla asi 27 hodin, zpátky pak 36h. Časový posun – 7hod.

      Z Manily se dá ještě dostat na Boracay přes letiště Kalibo, které je také na ostrově Panay. Je ale asi 60 km vzdálené – jede se busem do Caticlanu a pak loďkou na Boracay.

     Z toho vyplývají nevýhody této destinace - délka a cena cesty a v principu nemožnost transportu vlastního cajku (příliš mnoho přestupů a relativně malá vrtulová letadla, která létají do Caticlanu – nad 10kg platíte asi 2USD/kg a asi by se to tam ani nevešlo. Nikoho s vlastní  WS výbavou jsem tam ostatně neviděl (kromě starousedlíků).

     Boracay : turisty hojně navštěvovaný ostrov cca 7 x 1 km, orientován zhruba S-J směrem. Na západní (závětrné) straně slavná 4 km dlouhá White Beach, kde je většina hotelů a lidí. Na východní (návětrné) straně Bulabog Beach – pouze pro surfaře a kitery. Mírně zabordelená naplaveninami z moře (ale poměrně často čištěná). Je to v principu jediný spot na Boracay, kde jsou všechny půjčovny a shopy.

Popis spotu : zimní monzun, který vane od konce listopadu do května (pro surfaře asi raději prosinec až březen) má většinou V až SV směr, tj. přímo on shore. Záliv je chráněn korálovým útesem, takže uvnitř bývá více méně rovná voda. Podmínky uvnitř laguny jsou vedle větru odvislé především na přílivu a odlivu. Rozdíl bývá běžně cca 1m, ale v extrémech až 2m. To pak při odlivu nejezdí ani kiteři (musí tak 30min.počkat) a při max. přílivu není velký rozdíl mezi lagunou a otevřeným mořem. Schované útesy ale moře trochu „učešou“ a pak se těsně za reefem (uvnitř laguny) dělají krásné asi 1m vlny s 15m rozestupy – skvělé pro praktikování halz, popř.skoků na levou nohu. Při velkých odlivech musí surfaři čekat až 2h – ve vodě je spousta šutrů a korálů – je dobré si den plánovat nejen podle Windguru (který tam funguje hodně dobře a všichni ho používají :), ale také podle tabulky přílivů a odlivů (mají to na každém kalendáři). Nemusíte se ale odlivem nervovat, protože když fouká, tak fouká celý den (většinou). Při vysokém přílivu se dá dostat i za útes na otevřené moře, ale to jsem nezkoušel. Spíš to tam vypadá na velký rozbitý čop než pravidelné vlny.

    Boracay je na 12 st. sev.šířky, takže klima je opravdu příjemné. Teplota vody cca 25-27°C., vzduch 25-30°C., v noci asi 23°C., vlhkost kolem 85%, což je OK. Měli jsme ubytování s klimatizací, ale není to nutné (to je důležitá informace při shánění ubytování – pokoje jen s větrákem jsou výrazně levnější). Většinou je polojasno, párkrát sprchlo a když vyšlo slunce, bylo horko. Vše jsem až na jednu výjimku odjezdil v Lykře. Vzít ale šorta nezaškodí, už kvůli šnorchlování. Botičky doporučuji – ve vodě jsou jak ostré šutry a korály (i?), tak občas ježci. Při běžném stavu vody téměř v celé laguně dosáhnete na dno. První dojem z laguny byl rozpačitý, protože se tam pletlo množství kiterů (někdy až 60). Až druhý den mi vysvětlili, že si mám zajet za nejbližší skálu, která lagunu rozděluje na dvě části – a tam to byla pohádka. Maximálně dva surfeři + jeden kiter, blankytně průzračná voda a vítr na 4.7.….

   Ubytování :  naleznete zde množství ubytovacích kapacit od 20,-USD/noc/pokoj až po 200,-USD. Obecně platí, že dražší hotely jsou na White Beach (WB) v předních řadách. Tyto hotely mají také určenou část pláže s lehátky. Pokud nejste hosty, tak si tam prostě nelehnete, nebo musíte zaplatit. Čím dále od WB, tím je levněji. Pokud vám jde pouze o surfování nebo kitesurfing, tak můžete bydlet na straně Bulabog Beach (BB), kde jsou slušné hotýlky kolem 25-30 USD/noc/pokoj (např. Windpia vypadala dobře a je hned u pláže BB - http://www.windpia.asia/). Ubytování jsem zajišťoval předem, ale na Boracay to v principu není nutné.Pokud se vyhnete Silvestru, čínskému Novému roku (http://www.chinapage.com/newyear.html) a Velikonocím, tak to problém není. Čínský Nový rok byl letos 26.1. a tak týden byl ostrov zaplněn asijskými turisty. Ale nějak dramatické to nebylo.

  V našem případě jsem sehnal ubytování na WB – v Boracay Beach Resort, který patří Nenette Graf. Ta je zároveň majitelkou surf centra Green Yard (http://www.boracaywindsurfing.com/ ) na BB. Takže jsem u ní zajistili  i zapůjčení cajku na 4 týdny. Ubytování asi 45 USD/noc/pokoj s klim. + cca 400,-Euro za zapůjčení WS  (na místě jsem si doplatil pojištění za 120,-Euro). Nenette je příjemná ženská a místní WS hvězda (údajně nejrychlejší lady v Asii). Vycházelo se s ní bez problémů. Místo na bydlení je velmi příjemné (chatička) v klidné části WB a její půjčovna byla asi 15 min.pěšky.

   První dojem z půjčovny byl dost divoký – asi 12 prken JP (stáří 1-4roky) a 15-20 plachet NP (většinou nových) mě celkem dojalo. Začalo mi být jasné, proč to půjčovné bylo tak levné. Taky bylo jasné, že ve chvíli, kdy se sejdou víc jak tři surfeři podobné váhy a schopností, tak se budeme o plachty a prkna prát. Kouzlo Boracay je ale v tom, že surferů je tam minimum – běžně tak 5-7 (celkem !), ve špičce asi 12.  A tak díky tomu, že tam jsou další dvě surfcentra (a lépe vybavená), bylo to u nás celý měsíc v klidu. Pokud vám jde o co nejlepší vybavení a jeho množství, tak jděte do Funboard center (www.windsurfasia.com). Další centrum je Adventure-windsurfing (www.adventure-windsurfing-boracay.com) - výbavou je tak někde uprostřed, ale z nějakého důvodu tam téměř vždy bylo hodně lidí, takže bych doporučoval spíše Funboard.

  Teď k samotnému ježdění. Pokud započítám 3 dny, kdy foukalo velmi slušně, ale já nejezdil, tak úspěšnost je 17 dní z 26 (65%). Z toho 2 x 3ky, 8 x 4ky, 2 x 5ky, 4 x 6ky a 1 x 7,5. Celkem vzato – první a poslední týden to foukalo perfektně a dva týdny uprostřed byly slabší.

  Mnou skutečně ježděné plachty pro porovnání s archívem Guru (vážím +-77kg) : 11.1.(4,4), 12.1.(4,7), 13.1.(4,4), 15.1.(3,5), 16.1.(4,2 a 4,7), 17.1.(6,1), 20.1.(7,5), 25.1.(4,2), 26.1.(6,1), 29.1.(6,5), 31.1.(6,5), 1.2.(4,4), 2.2.(4,2), 3.2.(5,7)  

   Tady se musím přiznat, že jsem porušil všechny zásady našeho domácího WS spolku a začal se učit na kitu. Místo na učení je to opravdu skvělé + kvalitní instruktoři a relativně nízké ceny (180,-Euro za 8 hod kurz + cca 120,-Euro za půjčení kitu na dalších 8 hodin). To stačilo k tomu, aby jsem začal jakž takž jezdit. A musím říci, že to je opravdu lepší než sedět na pláži a čumět, jak se kiteři na vodě baví nebo prát se s velkou plachtou. Když jsem zkombinoval surf a kite, tak úspěšnost byla 90% (a to už je o něčem jiném).

  Navíc při slabším větru je na Boracay důležitý přesný směr, odkud fouká. Vypadá to, že pokud jde vítr z V a SV, je to OK a když Guru ukáže 7,5m/s, tak to tak je. Problém je, pokud se vítr stočí více k severu – to už pak je plachta 7,5 někdy malá, ale kite je v pohodě. Možná proto je na Boracay o tolik více kiterů než surferů. Dalším důvodem je určitě transport vybavení.

  To byl pro mě důležitý argument pro pořízení kitu, protože Filipíny nabízejí desítky dalších možných destinací, zaručeně autentičtějších než turistické Boracay, kde dostat se k WS cajku je nemožné, ale kitovat se dá (viz kite safari na www.kite-asia.com). Od místních jsem např. dostal tip na ostrovy Cuyo Islands, které jsou na půl cesty mezi Boracay a ostrovem Palawan. Údajně tam jednou týdně létá letadlo z Kalibo (Boracay) na cestě buď na Palawan (do Puerto Princesa) nebo na blízké Coron Islands (Busuanga). Prý to tam vypadá jako na Boracay před 20-ti lety – tj. minimum turistů, levno, krásná příroda a pro kitesurfing jsou tam údajně velmi dobré podmínky.

   Stravování : snídaně v ceně v hotelu, zbytek jsme se stravovali v domorodých bambusových vývařovnách. Přestože domorodci tvrdí, jak je na Boracay draho, tak se najíte za 20-40,-Kč (dvojitá porce rýže s vepřovým, kuřecím, hovězím, chobotnicemi, atd.). Za 20,-Kč koupíte výživnou polévku Lomi nebo Mami. Za dalších 22,-Kč si koupíte 1L trochu vodového, ale poživatelného piva. I když jsme se stravovali většinou v nejlevnějších bufetech, jídlo bylo chutné a nikdy jsme neměli žaludeční problémy.

   Náklady na žití (bez ubytování) tj.balené vody, kafíček, jídla, něco piv, atd. se pohybují kolem 1.200-1.500,-Kč/týden/osobu. Pokud zvolíte levné ubytování, tak se zde dá žít za 3.000 – 3.500,-Kč/týden/os, což opravdu není drahé.

   Jiné aktivity :  noční život je bohatý a ten, kdo si na to potrpí, si opravdu užije. Paradoxně i pro nás, co oceňujeme klid, to tady bylo také v pohodě. Chce to jen najít klidné ubytování.

  Zážitkem je cestování v tricyklech (motorka se sajdou) po ostrově – dají se najít pěkné pláže bez lidí (Puka Beach). Hodně se jezdí domorodými loďkami s vahadly (banca) na výlety kolem ostrova se šnorchlováním – rybek je občas dost, ale koráli jsou hodně poškození. Potápění tady asi nebude špatné, ale na ponoru jsem nebyl.

   Pokud máte rádi nezkaženou exotickou přírodu bez davů lidí, tak na Filipínách máte obrovské možnosti. Je to země kontrastů, kde vedle špinavé, přelidněné a smogem zahalené Manily s jejími chudinskými slumy najdete pouhou hodinu letu odtud ráj na zemi jako je zátoka Bacuit Bay na severu ostrova Palawan (městečko El Nido) s desítkami neobydlených skalnatých ostrůvků s bílými plážemi, kokosovými palmami a azurovým mořem. Poslední týden našeho filipínského pobytu jsme strávili právě zde a musím přiznat, že to byl z cestovatelského hlediska zážitek. Třešinkou na dortu pak byl náš dvoudenní sólo výlet na kajaku po okolních ostrovech s bivakem na jednom z nich.

   Závěr :  Filipíny jsou velice zajímavá destinace pokud chcete spojit WS, kite a cestovaní. Pro mne osobně je to země, do které se budu rád vracet.

Ostatní info :

Víza : do 21 dnů není potřeba, nad 21 dní se žádá na velvyslanectví v Praze (http://www.praguepe.cz/visas.php). Zde vám za 4 dny a 920,-Kč vystaví vízum na 59 dní. Další prodlužování víza můžete za poplatek zařídit přímo na Boracay

Zdravotní záležitosti : očkování není nutné žádné. Z hlediska malárie je Boracay OK, ale jinde (s výjimkou Manily a myslím,     že ostrova Cebu) byste měli užívat  antimalarika. Pokud ale nelezete zrovna někde do džungle, tak to tak divoké není. My osobně jsme je na Palawanu nebrali. Ale taky to nepodceňujte. Komárů bylo jak na Boracay, tak na Palawanu překvapivě málo.

Domluva : vzhledem k historii (od r.1898 tam měli patronát amíci), tak 80% lidí mluví velmi dobře anglicky

        Děkuji za pozornost