windsurfing

windsurfing


windsurfing
Nechranice online
windsurfing
Inzerce
MilanKunc: Prodám plovák JP Australia X-Cite Ride 130l (255x72cm). ...
kosti4:   Nabízím hodně starý plovák za sym...
strana: Prodám: - starší plachtu NorthSails Voodoo 4.7 z...
Novinky
25.10. FOTO:
IGNAC STORM - 1. díl
23.10. CLANEK:
Nechra 21.10.2021
23.10. FOTO:
Otmuchow 21.10.2021
 
2008-12-01 14:00

Jak jsem skočil loop

Začalo to tento rok v červnu ve Francii ve Leucate. Už to fakt nešlo pořád jen koukat na ty surferský videa, číst si návody, procházet diskuse na fórech a v neposlední řadě – což je nejhorší – jet vedle někoho, kdo to tam metr od vás pošle!

Jo, mluvím o saltu nebo loopu, jak chcete. Speed loop, front loop, co já vím jakej loop ještě, ty názvy už mi úplně vybledly v porovnání se samotným skokem. Za celou dobu, co jezdím – a ročníky pod 1980 to maj asi taky tak – je to pro mě pořád to nej ve windsurfingu.

První den jsem si dal vlny, už tam mě překvapilo, že mě ty vlny nějak nevyčerpávaj, naopak jsem se stavěl čelem k rampám, který se valily přede mnou. A to doslova. Nicméně vždycky z toho byly pokusy o backloop (samozřejmě neustátej), dopředu jsem se vůbec neodvážil. No popravdě jsem o tom ani neuvažoval. Nějak jsem za tu dobu na to asi rezignoval, či co. Druhej den jsem si dal jeden z těch Etángů, což jsou takový mělký Nechranky, jenom jsou tam pravidelný vlny. Jo a taky mraky velkejch štípavejch medůz.

Sám na vodě, v kraťasech a lykrovým tričku, ve špinavý, smradlavý vodě a s medůzama v patách, jsem přišel na to, že teď je ten ideální okamžik zkusit salto. Nevím, jak mě to napadlo, ale asi to byla poslední zoufalcova tužba, nebo něco takovýho.

Někde jsem četl, že jeden chlapík začal loopy skákat tak, že jednou si našel pěknou vlnu a PROSTĚ TO TAM PUSTIL... Hm, tak toto opravdu nebyl můj případ. Odehrálo se to takto: Při jednom jumpu jsem pevně chytil ráhno zadní rukou, trochu přitáhnul a čekal, co tu udělá. Překvapivě jsem se začal poomaaaluuu otáčet za tou rukou, ale že jsem pořád zůstal dost zakloněnej, tak mě nečekalo nic jinýho, než pěknej pád na bok (pořád držící ráhno:) do hejna medůzek.

Zcela proti logice mě tohle začalo nějak moc bavit – asi mám rád modrou, speciálně tu na levým stehnu, která se postupně mění v černou. Po zbytek pobytu jsem teda nedělal skoro nic jinýho, než padal s plachtou na svý boky. Koncem se mi podařilo spadnout i na záda – a s pocitem vyraženého dechu si dostavil i úplně novej pocit – že se to asi dá skočit.

Proběhly ještě asi dvě Rujány, znovu shlédnutí loop videí :), školení od hochů Drahošovic, a další pokusy v Čechách. Poslední ježdění byly tyhle Nechra ze čtvrtka (20.11.), kam jsem - vzhledem k předpovědi, která vydržela celej tejden – vyrazil jen s vejvem, malejma plachtama a odhodláním to skočit.

Slabě přeplachtěná 4,7ka mi sice nedávala moc optimismu, tak jsem ji pro jistotu rovnou zrušil. Hned při prvním pokusu o loop jsem jí urval top trim, naštěstí to bylo u břehu, tak jsem nemusel v tý ošklivě neteplý vodě dlouho plavat. A protože už jsem tam stál tak pěkně navlečenej do vyteplený gumy, šel jsem si rozbalit 5.3ku.

Přeplachtěno ještě o něco víc, ale když to vytáhnete hodně v ráhně, tak to jde... Po hodince ježdění jsem paradoxně rozmrznul a až do konce se mi jezdilo báječně (od 13 do 16hod). Loop jsem zkoušel takřka na každým šláku, většinou jsem pořád dělal tu "starou" chybu s těžištěm pořád vzadu (nebo vedle prkna), každopádně párkrát jsem šel dopředu pěkně přes prkno a v několika případech i na větší rampě, což automaticky znamená dotočení rotace. Dvakrát jsem se z ničeho nic ocitnul s nohama v poutkách při dopadu (ale pořád zatím dopady na zadek), a to byl pocit fakt neuvěřitelnej...

Na "odjetej" loop to je ještě hodně práce přede mnou, ale strach je překonán, takže teď už je to pouze o pilování technický stránky tohoto skoku. Má to však i druhej aspekt - windsurfing mě tím už zase hodně nakopává. Oproti cca 4 rokům, co zkouším třeba volcano a furt to není 100%, je tohle fakt super.

Tenhle Nechra den byl pro mě vylepšenej i jiným zážitkem, kterej mi připomíná to, co jsem měl na windsurfingu vždycky rád. Chlapíka, z jehož dílny jsou tyhle fotky, jsem potkal teprve tam. Když jsem si uvědomil, že jsem si v tom spěchu nevzal patkovej chránič na malou plachtu, Rasťo se hned nabídl, že mi ji půjčí, a že mu jí klidně můžu dovézt třeba do práce. Sám zrušil jeho 4ku a protože měl na krku foťák, domluvili jsme se na těchhle fotkách. Tak trochu to vypovídá o tom, že to v tom našem surferským světě pořád nějak funguje, což je good.



Autor: Honza


 

Komentáře k článku
 





 


Přidat komentář k tomuto článku
 jméno  email
 titulek
 text

Kontrolní obrázek





Výměna odkazů:       Windsurfing v ČR          windsurfing    
 
windsurfing
         
         
windsurfing
Registrace
windsurfing