|
|
|
2008-02-28 20:06
Deníček z Dominikánské republiky aneb
Připravujeme nový zážitkový balíček v Dominikánské republice a tak jsme se vydali na prozkoumání tohoto karibského ostrova.
Termín expedice 31.1. - 15.2.2008
Místo: Dominikánská republika - karibik
Vhodné období k návštěvě: celý rok
Jazyk: španělština
Měna: pesos
Pro upřesnění: na cestě jsme dva páry (já a Háňa, Milan a Marie-Mára) a kromě zamluveného hotelu v Santo Domingu a Cabarete nemáme žádný pevně předem daný program. Já mám cíl jediný - vyzkoušet windsurfing a nějaké další aktivity v Cabarete a okolí. Mnoho lidí se mě ptalo, proč jedeme právě do této země, vždyť tam není nic zajímavého, ale já jsem opačného názoru a proto jsme zde...:)
Pro další inrormace ohledně Cabarete a okolí mě můžete kontaktovat.
Zde příklad aktivit a sportů, co lze zde provozovat:
windsurfing
kiteboarding
surfing
mountainbiking
canyoning
cascading
hiking
deap sea fishing
catamaran
rafting
horse riding (beach nebo mountain)
quads
motocross
a další jako např. potápění, baseball, kohoutí zápasy, pozorování velryb, atd.
Některé fotky můžete zatím shlédnout zde, ale již brzy přidáme i
sem.
Deníček z expedice, který není moc cenzurovaný a tak se za případné chyby omlouváme.
31.1.
Odpoledne: přílet do Santo Dominga (hlavní město), kde na nás na letišti mělo čekat taxi z hotelu Metur. Bohužel se tak nestalo a tak se nás ihned ujal jeden ochotný chlápek, který se prokazoval taxikářskou licencí a tím, že ví, kde je hotel a dokonce, že je z hotelu poslaný. Protože dělal, že tam volá a cenu měl stejnou (30USD) jako ostatní, tak nám to bylo jedno – tedy než jsme došli k autu, které začalo budit dojem, že není vše, jak má být. Během pár minut se nám podařilo poskládat 3 velké batohy do kufru auta (náhradní disk na kolo musel mít Milan na klíně, ten se tam už prostě neměl šanci vejít) a vyrazili jsme směr hotel. Po chvilce jízdy po příjemné dálnici, taxikář „vypnul“ motor a zaparkoval v odstavném pruhu – tedy nevypnul ho on, ale prázdná plynová lahev, kterou měl v kufru auta. Chvilku předstíral, že to opraví, zkoušel nalít do motoru nějakou tekutinu, ale ani to nepomohlo a tak telefonoval někomu kdo nás zachrání. Tvrdil, že tak za 5-10min.
Asi za 45 min. po dálnici v protisměru přicouval v odstavném pruhu kamarád, který nás naložil do svého luxusního kombi a začala "smrtonostná jízda". My, v pojízdném taxi jsme odtlačili nepojízdné auto (asi neznají tažná lana). Tlačení nebylo nikterak dlouhé, ale o to víc vzrušující, když jsme najednou začali přejíždět přes celkem rušný hlavní "napojovací" pruh na dálnici k benzínové pumpě. Naštěstí se projíždějící auta dokázala zručně vyhnout nebo zabrzdit a nedošlo ke srážce.
Zde místní "mechanici" zkoušeli opravit porouchané taxi. Asi po 15 minutách koukání do motoru zjistili, že došel plyn. Pak jsme konečně všichni nasedli do pojízného vozu (včetně původního taxikáře z porouchaného taxi a tak nás jelo ve voze 6), vstříc našemu rezervovanému hotelu. Netrvalo dlouho a oba znalí taxikáři dokázali najít hotel Merkur s tím, že jsme v cíli. Nedali jsme se obalamutit podobným názvem hotelu a vysvětlili jim, že chceme do jiného hotelu. Na internetu jsme našli, kde to na mapě je a dokonce jsme tam zavolali. Taxikáři byli v pohodě a tvářili se, že je jim vše jasné. Akorát nám bylo divné, že se na každém rohu ptají na cestu. Pravda je, že všichni nám ochotně radili, ale bohužel každý jiným směrem (první poznatek u "domorodců": jsou ochotní pomoci v každé situaci a jsou přátelští, ale ne vždy to je ku prospěchu věci). Po dalších zhruba 30 minutách kroužení kolem hotelu a za pomoci mobilního telefonu jsme našli náš hotel, pravdou je že recepční musela vylézt na ulici, ale to nám bylo jedno, byli jsme v cíli...
V hotelu jsme strávili 2 noci a musím říci, že za zvuku větru a skřípání větví o střechu, pod níž jsme spali to byly noci "krásné". O čistotě bych raději moc nepsal, ale nic zas tak hrozného to nebylo. Naštěstí jsme řádně a včas dezinfikovali ústa a vlastně celé tělo lahodným kubánským rumem, což se nám hodilo i na lepší usínání.
1.2.
Druhý den po příletu jsme dle plánu navštívili historickou část Santo Dominga. V průvodci psali, že je to „tour“ asi na 2 dny a tak jsme asi po třech hodinách seděli v útulné hospůdce s již prohlédnutými památkami. Využili jsme mnoha „happy hours“, abychom opět řádně dezinfikovali. Zde bych upozornil, že tyto šťastné hodinky se opravdu vyplatí, když vás v centru města vyjde pivko (0,33l) v přepočtu na cca 14,-Kč. Ceny obecně jsou podobné jako u nás, ale s tím, že v konečném součtu to vyjde o trochu dráž = většinou toho chceme ochutnat více a tak testujeme snídani, svačinu, oběd, svačinu a večeři J K tomu všemu několikrát Cuba libre, Pina colada, Mojito, pivo Presidente (Pilsner bear) – celkem dobré a místní Rom (rum). Navštívili jsme také jednu malou ruční výrobnu doutníčků nejrůznějších příchutí a velikostí. Jako pozornost jsme dostali na ochutnání dva "vanilkáče", které se ještě budou hodit....
2.2.
Ráno jsme taxi odjeli na autobusovou zastávku místní společnosti Caribe Tours, kde na nás čekal luxusní žlutý autobus (něco jako Student Agency). Odjeli jsme přes celý ostrov na sever do Cabarete, kde plánujeme pobýt několik dní. Cesta byla příjemná, nebýt toho, že sedíme v "ledničce". Naštěstí nás Milan varoval a vzali jsme si alespoň ponožky a mikinu, ovšem ve skutečnosti to bylo spíše na zimní bundu a kulicha. Autobus nás asi po 4,5 hod. vysadil ve městečku Sosúa a mocmocmoc hodný a ochotný taxikář (to jsou tu všichni ;0)) nás ihned naložil a odvezl do Cabarete (zde jeden odkaz na tuto oblast a okolí, aktivity, ubytování, apod.:). My jsme měli rezervaci v Sans Souci Beach Hotel, který je přímo na hlavní pláži, malinko stranou od největšího ruchu z restaurací a barů a proto ho můžu jen doporučit i kvůli slušné ceně (101USD/apartmán pro 4 os. včetně všech tax). Taxy a místní poplatky jsou 26%, což je celkem slušná přirážka a tak si vždy kontrolujte, zda cena obsahuje všechny poplatky. Pro movitější bych určitě doporučil hotel Villa Taina s vlastním bazénem, který je na ideálním místě a okolí je velice pěkné (hned u půjčovny Windsports).
Odpoledne se vydáváme na krátký průzkum místních windsurfing a kite půjčoven a barů. V kite-school jménem "No wind team" najdeme za pultíkem sympatickou Švýcarku Veroniku, která hovoří plyně česky, neb se narodila v České Lípě. Kdo rád na koníky, tak se určitě obraťte na ní, protože je to její dopolední náplň práce a zábava (doufám, že vyzkoušíme později).
3.2.
Je únor a neděle, což znamená, že ve městě La Vega (2 hod. autem z Cabarete), se koná nejvyhlášenější karneval na ostrově. Vydáváme se tam (mimo Tomáše) taxi za 100 USD (v ceně je i čekačka a cesta zpět). Tomáš, tedy já, jsem odpoledne zašel do windsurfing půjčovny Vela www.velacabarete.com (která je asi nejlépe vybavená a možná i nejdražší), ale pro mě je výhoda, že je na nejlepším místě, blízko hotelu a ještě je tam bar s wifi zdarma. Jinak v Cabarete je celkem 6 windsrufařských půjčoven a tak si může každý vybrat. Já bych doporučil Velu nebo Windsports (Carib Bic Center www.caribwind.com, Mistral www.club-mistral.com, Club Nathalie Simon, Windsports www.happycabarete.com, Fanatic www.fanatic-cabarete.com,). Bohužel, když jsem se s místním maníkem domluvil, tak přestalo foukat a ježdění musím nechat na další den. Ceny v této půjčovně jsou např.: USD 195/4dny; 230/5dnů; pojištění za 35 na týden (není nutné). Tyto ceny jsou, pokud nevyžadujete půjčení v řadě, tzn. že pokud zaplatíte 4 dny, tak můžete jezdit třeba během následujících 8 dnů dle potřeby – začne se počítat až vlezete na vodu. Pokud chcete třeba týden v řadě, tak je to pak levnější, ale bez výběru dnů.
Zpráva od návštěvníků karnevalu v La Vega:
Veškeré karnevaly v Dominikánské republice se odehrávají vždy v neděli odpoledne behěm měsíce února, vyvrcholení všech slavností je vždy poslední neděle února, kdy se karnevalu zúčastní i několik desítek tisíc lidí. V neděli se tedy průzkumná skupina vydala navštívit jeden z nejvyhlášenějších karnevalů na ostrově, karneval ve městě La Vega. Na cestu se vydali s taxikářem Karlem (Charlie), který byl ochoten za 100 USD jet 2 hodiny tam, 4 hodiny čekat v autě a pak opět zpět. Cesta do La Vega nás ničím výrazně nepřekvapila, snad jen chudoba je viditelnější než kolem hlavních turistických tahů.
Po příjezdu do La Vega jsme zažili jednu z místních přeháněk, kdy první vystupující z auta musí nasazovat sluneční brýle a poslední je během 2 vteřin promočený. Padající voda (deštěm se to nazvat nedá) trvala asi 20 minut, které jsme strávili ve vylidněném stánku na občerstvení, hovor se směřoval hlavně k tématu, proč mají všechny obchody zabedněná okna a zatažené rolety. Po skončení deště jsme se vydali směr karneval, celý karneval se odehrával na dvou rovnoběžných ulicích v délce zhruba jednoho kilometru. Po vstupu do prostoru karnevalu nás překvapilo množství lidí s nápisem Security a dřevěným obuškěm za pasem (byla to ochranka účinkujících a místních sponzorů, kteří měli po stranách ulice tribuny), trochu nás také vystrašilo projíždějící auto plné pánů v černém s nápisem SWAT na zádech a samopalem v rukou. Celá show začíná ve 4 hodiny a opravdu stojí za to. Na kostýmy místní šetří třeba několik let a jsou v hodnotě okolo 1000 USD, což v této chudé zemi je opravdu hodně. Doporučuji se podívat na naše fotky, kostýmy se moc popsat nedají. Každý účinkující má v ruce něco co bych nazval "peškem" (na půlmetrovém provazu přivázaný zhruba 30ti centimetrový ovál), cílem je někoho pořádně přetáhnout přes zadek. Mohu potvrdit, že to není úplně nejpříjemnější zkušenost. Vzhledem k tomu, že každý účinkující měl evidetně na zádech cyklo batůžek s hadičkou k ústům a vodu tam evidetně neměli, jsme po páté hodině zvolili strategicky ústup, přeci jenom jsme byli trochu za exoty. Celý festival není dělaný pro turisty a možná i proto jsme jich tam mnoho nepotkali.
Při návratu zpět do Cabarete jsme měli tu čest potkat dominikánského prezidenta, což znamenalo hodinovou zácpu a věřte mi že zde zácpa znamená opravdu konec, neexistují žádná pravidla, takže silnější vítězí. Naštěstí náš Karel má nervy ze železa a nakonec se šťastně vracíme zpět na hotel za Tomášem. HOWGH
4.2.
Těžké bylo probuzení po večerní Mochito párty a opět se vyplatilo tzv. "happy hours" = vypijete toho 4x tolik než normálně, ale zaplatíte polovinu. Milan jde odpoledne na Kite s instruktorem Ivanem a já konečně na windsurfing. Jezdím plachty spíše větší (7,4 – 6,9), takže nic pro milovníky malých plachet. Milan se na kitu naučil na souši velice rychle a tak ho Ivan poslal vláčet se do moře – jen 100m a pak zpět - prý nakonec myslel tam kde stačí, což je asi 10m, ale to mu sdělil, až se Milan vrátil po pár hodinách vláčení ve vlnách. Prostě není nic zadarmo :)
5.2.
Probouzíme se a jdeme plavat do moře, kde nás zastihne krásný karibský deštík. Pak se v podstatě opakuje předchozí den a tak opět pohoda, jen s vyjímkou toho, že Milan má ještě horší pocit z kitu a tak večer "zaklíná" instruktora – prostě neumí učit – to je jasné J. Spravili jsme si náladu tím, že jsme při plážovém volejbalu "rozdrtili" místní boys – bohužel pro ně: neznali naše chytré české "zalívky" a naše vysoké bloky – jinak musíme říci, že nás před zápasem trochu vyděsili svými ranami – což skončilo našim příchodem na hřiště (snad jsme jim tento krásný sport, který hrají každý den, neznechutili). Pro dnešek jsme se rozhodli, že zkusíme také trochu šetřit a tak holky vaří oběd a také večeři (moc dobrou) a večer sedíme v hotelovém apartmá a máme pohodu. Bohužel přes den jsme potkali surf shopy, kde za zajímavé peníze nakoupíte oblečení (takže opět finančně "výhodný" den).
6.2.
Dopoledne jsme absolvovali krásnou vyjížďku na koních s instruktorkou Veronikou. Ceny za ½ den se pohybují kolem 55USD (my to měli za 50 i s obědem a nápoji). Koupali jsme se v přírodní jeskyni, hladili papoušky a na oběd jsme zašli na místní jídlo do "restaurace" u hlavní silnice. Jídlo bylo vynikající. Prý vše co je u silnice je dobré a je pravdou, že jsme se o tom tentokrát přesvědčili na vlastní kůži. Odpoledne jsme od místních boys dostali "výprask" ve volejbálku a tak jsme to zapili v barech. Vítr byl, ale jen asi hodinu, tak jsem ani nevyjel.
7.-10.2.
Další pobyt v Cabarete, kde se opakuje slunění, koupání, beach volejbálek, místní hospůdky (zbývá jich ještě hodně na prozkoumání), já windsurfing a Milan kite (zvolil jiného instruktora a změna byla znát).
Co se týká windsurfingu v Cabarete, tak je to opravdu ideální místo jak pro začátečníky tak pokročilé, vyznavači wawe ridingu si tu taky užijí. Borci zde předvádějí občas solidně vysoké skoky. Vlny jdou daleko od sebe, nebalí se a je hluboká voda – místní tvrdí, že je to jedno z nejlepších míst na světě pro začátečníky na vlnách. Nevím, zda jsem měl zrovna smůlu na velký vítr nebo ne (vzhledem k zimnímu období), ale z mých celkem 4 dnů na vodě jsem nejezdil plachtu menší jak 5,8 (prkna kolem 103-112l), ale je pravda, že jezdím spíše přeplachtěný. Nejvíce foukalo od 16-19h., ale v 18h. zavírají půjčovny (tedy v únoru, kdy je v 19h. úplná tma). Některé dny začínalo foukat cca od 13hod., ale člověk začne být "zmlsaný" a raději si chvilku počká.
Podmínky na kiteboarding tu jsou také ideální, ale především na cca 2km vzdálené Kite Beach, kde lze najít více půjčoven a center. Např. www.laureleastman.com nebo Kite Excite www.kiteexcite.com (stránky asi nefungují).
11.2.
Dnes máme v plánu přesun na velryby k zátoce Samaná (Bahía de Samaná). Ráno se budíme velice brzy. Máme totiž informace, že autobus z Cabarete do Samaná jede v 6 a v 7hod. Ovšem z jiného zdroje jsme se dozvěděli, že jede jen jeden, v 6:30. Raději jsme stáli na zastávce (to je všude u kraje silnice) už od 6hod. Kolem jezdilo hodně motoconchos, taxi, autobusů a místní guaguas. Pokud někdo zastavil, tak nás utvrdil v jedné věci: "místní jsou opravdu ochotní pomoci vždy a všude, ale ne každý vám řekne správné informace". Někdo tvrdil, že bus jede v 7, pak v 7:30 nebo také, že nejede vůbec apod. Nás to nerozhodilo a zastavovali jsme každý projíždějící bus.
Asi v 6:40 přijelo něco jako bus s nápisem Samaná a dokonce i zastavil. Posádku tvořil řidič a "navigátor", který byl zároveň jako výběrčí jízdného, úklidová četa, zpěvák, tanečník i větrák a klimatizace (to když se vyklonil z neustále otevřených dveří busu), což dělal dost často. Byl to trochu jiný bus než od společnosti Caribe tours, ale důležité bylo, že jsme seděli a dovezl nás bezpečně na místo. Což moc nechápu, protože styl jeho jízdy byl opravdu impozantní, ale rozhodně byl na silnici nejrychlejší. Dost často se na cestu nedíval neb koukal na kolegu nebo z okna na slečny, na které neustále troubil. Předjížděl kdykoliv potkal motorku, auto nebo kamion. S hlasitým troubením vyrazil i v zatáčce a to i v dešti, kdy mu nefungoval stěrač – tedy fungoval, ale jen směrem ven z okna, takže stejně okno nestíral. Při dešti "navigátor" uzavřel všechna okna a díry, krom těch v podlaze a nástupních dveří, takže to bylo v pohodě. Jednou chtěl předjíždět i v koloně, ovšem to auto by muselo vjet na chodník, aby mu uhnulo, ale vytroubil ho pěkně...
Samaná
Samaná je poloostrov na východní části Dom. republiky a zároveň město. Přijeli jsme sem dopoledne. Hned jsme zašli do kanceláře společnosti Victoria Marine, kterou jsme si vybrali na výpravu za pozorováním velryb. Vlastníkem je Kim Beddallová, průkopník v pozorování velryb, která vypracovala pravidla pro pozorování. Zjišťujeme, že nejbližší termín s aj. průvodcem je zítra (udělali jsme si rezervaci, která jenutná) a rozhodli jsme se pro návštěvu národního parku "Parque Nacional Los Haitises". V tomto parku měly být k vidění rozsáhlé plochy mangrovových bažin a několik jeskyní s tainskými kresbami, devadesát dva rostlinných druhů, sto dvanáct druhů ptáků a v neposlední řadě velké množství různých mořských živočichů. Šli jsme najít ubytování a to se námpodařilo v čistém hotýlku "El Paraiso" (cca 27USD/2lůžkový pokoj) ve městě a výhodně si pronajali člun (asi pro 8 os.). Pán, který nám dohodil ubytování, motoconchos a člun byl výborný obchodník. Prokazoval se průkazem oficiálního turistického průvodce a vzhledem k tomu, že uměl anglicky, jsme se nechali zlákat. Do ceny nám zahrnul trochu anglicky mluvícího průvodce, vodu, láhev rumu, Pepsi a při zpáteční cestě výlet na ostrov Cayo Levantado ležícím u jihovýchodního okraje poloostrova (je to všeobecně dobře známé místo, které se objevilo na vůbec první masově pojaté reklamě na rum Bacardi).
Ve skutečnosti jsme s naším pouze španělsky mluvícím průvodcem jeli 45min. přes záliv po větru do parku, kde jsme viděli několik velkých a zajímavých ptáků, jednu jeskyni jen z lodě a jednu zevnitř. Pak asi na 10 min. mangrovové bažiny a to bylo z parku vše. Největší zážitek byla cesta zpět k ostrovu Cayo Levantado. Cesta trvala cca 1hod., protože vítr zesílil a vlny byly větší a větší. Nešlo ani tak o houpání, protože jsme jeli proti větru, ale spíše o hrozné rány, jak loď narážela na vlny. Holky z toho měly opravdu nezapomenutelný zážitek a my s Milanem pěkně natlučené zadnice. Ostrov "Bacardi" je opravdu komerční záležitostí, kde přivezou loď turistů, odvedou je na oběd, na chvilku vypustí na pláž a pak zase odvezou pryč. My jsme měli trochu štěstí, že největší dav turistů odjel, když jsme usedli na vynikající rybu s rýží (nejlepší, kterou jsme v Dom. rep. jedli). Pak pláže zůstaly skoro jen pro nás. Cesta z ostrova byla už hračkou, protože jsme jeli po vlnách a s větším množstvím Cuba libre v krvi...
12.2.
V klidném hotelu nás ráno probouzí místní rozhlas (dodávka naložená aparaturou), kde pouští reklamy. Vyrazili jsme směr Victoria Marine (kde nám nechali baťohy), nasnídali jsme se (ve 12hod.) a od 13 hod. jsme měli zamluvená místa na pozorování velryb. Loď byla větší (patrová) než náš člun z předchozího dne, ale i tak u holek nebudí velký pocit bezpečí, zvlášť, když nás Kimm upozorňovala, že dnes je moře více neklidné a bude to houpat. Nakonec všichni nasedáme a preventivně si bereme nějaký typ kinedrylu. Usazujeme se na horní palubě, odkud je krásný výhled. Asi za 40min. kapitán hlásí v dálce velrybu, kterou nevidím pro mojí krátkozrakost. Zkusil jsem dalekohled, ale vzápětí hned odložil, protože loď pohupovala z jedné strany na druhou a stejně v něm nebylo nic vidět. Pak se delší dobu čekalo na vynoření této potopené velryby (prý se většinou potopí na 15-20min., ale také vydrží až 45min.). Kapitán se po 20min. rozhodl najít jiné místo a skutečně se mu to za chvíli podařilo. Od té doby vyplouvala jedna za druhou a tento zážitek byl opravdu úžasný. Z repráků pak znělo: velryba na druhé hodině, šesté hodině, dvanácté hodině, atd. Škoda jen, že Háňa musela odejít na toaletu do podpalubí, kde se jí udělalo tak špatně, že již nedokázala dojít zpět a musela se koukat přes sklo. Obdiv patří Milanovi, který při tom pohupování dokázal většinu velryb vyfotit.
Připlouváme asi v 5 hod. a vyrážíme objednaným taxi směr Las Galeras. To je cca 25 km vzdálená vesnička od Samaná. Zde nemáme rezervované ubytování předem, ale to nevadí, protože ihned po příjezdu do vsi nám ochotně poradí místní "maník" z turistické kanceláře a doveze nás k jednomu hotýlku La Plantacion Guest House co jsme si vybrali v průvodci. Jedná se o dva moderní domy, kde je asi 10 pokojů a francouzský majitel dostavuje další apartmány. Před nimi je hezky udržovaná zahrada s vlastním bazénem. Pokoje jsou jednoduše zařízené, ale čisté. Tak jsme zůstali...
Las Galeras je malá a v celku klidná vesnička, kde je dlouhá mírně zatočená pláž s bílým pískem a čistou tyrkysově zelenou vodou.
13.2.
Výlet na jednu z 10ti nejkrásnějších pláží světa "Playa Rincón" se opravdu vyplatil i přes to, že jsme opět zvolili místní rybářský člun. Tentokrát cesta byla celkem krátká a poklidná, protože kormidelník se mistrně vyhýbal velkým vlnám a to i cestou zpět. Někdo by mohl tuto pláž nazvat jako komerční, protože tam čekalo několik lehátek a dvě místní restaurace ("chatrče"), kam přijelo několik desítek turistů na 4kolkách a na "náklaďácích". Ovšem pláž je asi 3km dlouhá a hůře přístupná. Proto zde moc lidí potkat nemusíte, když nebudete chtít. Z Las Galeras můžete jet lodí, na 4kolce nebo na koni, případně "jeepem" (nákladní auto se sezením na korbě) s některou skupinkou třeba francouzských turistů, kterých zde bylo hodně. Pak sem přijelo pár lidí na motorkách a v opravdových jeepech, což jsou většinou místní.
Večer jsme navštívili místní dominikánskou rybí restauraci (myslím, že jménem Ruby), kde dělají i výborné steaky s bramborovou kaší, které nám přišli opravdu vhod a mají dobré chilské víno (kromě ostatních nápojů, kterých jsem byl již plný).
14.2.
Ráno na nás čekal taxi a odvezl nás z Las Galeras do Samanaá na autobus Caribe tours, kterým jsme odjeli do Santo Dominga. Cesta trvala 5 hod., včetně asi půl hodinové zastávky na občerstvení. Už jsme byli poučeni předchozí jízdou v busu této společnosti, které jsou všechny důkladně klimatizované a tak jsme se pořádně nabalili. Cesta utíkala rychle, protože se opět ukázalo, že autobusy mají přednost vždy a všude – tedy alespoň podle toho jak řídí, to tak vypadá – neustále na všechny troubí a předjíždí kdekoliv – prostě jede na plný plyn. V Santo Domingu jsme stihli zajít na dobré jídlo do restaurace-kavárny pod hotelem Conde de Penalba naproti katedrály Basílica Catedral Santa Mariía de la Encarnación – tato významná církevní stavba byla v době svého vzniku (1521-1540) Vatikánem budovaná jako duchovní a náboženské správní centrum a přirozená základna misionářů, kteří se v hojném počtu vydávali mezi pohanské domorodce. Poté už nás čekala cesta objednaným taxi na letiště (jednotná sazba 30USD) a let do Paříže a pak zpět do Prahy. Let do Paříže nebyl pro nás moc příjemný, tedy hlavně pro mě, když jsem ho skoro celý strávil na toaletě (blíže asi nemusím popisovat).
Závěrem bych chtěl upozornit, že jsme zdaleka neviděli všechno z Dominikánské republiky, ale ani z míst, ve kterých jsme byli, protože nepatříme k turistům, kteří se musí neustále za něčím honit. Hlavní cíl byl užít si teplo, moře, pláže a trochu poznat Cabarete.
Ovšem i přes varování některých lidí musím říci, že tato země stojí za návštěvu, stejně tak jako mnoho jiných :)
Vysvětlivky některých pojmů:
motoconchos – nejrůznější druhy motorek (někde i se sezením) - nejlevnější doprava na krátké vzdálenosti
guaguas – místní síť tak zvaných minibusů, což mohou být na jedné straně moderní klimatizované dodávky anebo také napolo se rozpadající nákladní auta, v nichž budete cestovat s tolika dalšími cestujícími, co se jich na náklaďák vejde. Zastavují všude, kde chcete
| |
