|
|
|
2008-01-23 12:11
ITA - Jižní Puglia
Cesta: (Plzeň - Porto Cesareo 1800km)
Do Verona standardní horská etapa Plzeň-Mnichov-Insbruck-Bolzano. Z Verona se dala naložit bundeska. Potěšení z vyhýbání rigolům však přestává, když se silnice přesune na pobřeží (Rimini). Tam je nastaven systém jež má našince vylákat zpět na Eurem pocukrovanou dálnici. Semafory po 300 metrech (sídlištní křižovatky) na nichž je nemilosrdně nastaven rovnoprávný systém zelených - minutu máme my a tu druhou máte vy. Tahle finta se táhne odhadem až do Pesaro, za což si odplatou na dálnici vykasírujou něco kolem 10 EUR. Z Pesaro do Térmoli mizí z ulic semafory a objevuje se jen otravná padesátka jež se západem slunce ztrácí na respektu. Kdo ještě nesjel z dálnice ať v Térmoli neváhá. Od Térmoli na jih bundeska rázně opouští města a mění se na výletní Dakar se značenýma zatáčkama. Značky se ještě cca 80km v kuse snaží ukázat max 40km/h. Při šířce silnice na min 4 auta vedle sebe, obydlenosti lokality, jižnímu přístupu a absenci zatáček však už jsou zcela v ignoraci a provozní skutečnost je trojnásobkem. Níže kolem Foggia pak bundeska přechází ve čtyřproudou silnici rovnoprávnou s dálnicí po níž se dá pohodově dorazit až do oblasti Puglia
 
Jezdectví na jihu Puglia:
Křižovatky: Na kolmých křižovatkách jste na hlavních v bezpečí. Na místech kde přichází silnice šikmo z boku se často stane, že přijíždějící se vůbec nekouká a najede si pěkně na střed. Potom nejde počítat s tím, že uhne či bude zrychlovat, prostě nekouká, chce to hlídat.
Semafory: Klasická situace tři auta vpředu, padne zelená a dva z nich teprv startujou. Třetí pak sbírá z podlahy brambůrky, zapaluje žváro a hledá klíče od zapalování. Projede první a je zpátky červená. Klukům však dojde, že je to jedno, daj vraky do pohotovosti a valej na rudou. To že na ní předtím brzdili, už se zapomnělo.
Tradice: Od čtyř do sedmi odpoledne se každý den konaly zácpy gradující o Nedělích. Vliv na výskyt zácpy nijak nesouvisel s žádnou jinou skutečností (lokalitou) než že ručičky ukázaly právě čtvrtou hodinu.
Porto Cesareo I
PC se rozkládá na dvou zátokách chráněných ostrůvky před vlnobitím. Podle draků visejících ve vzduchu šlo po příjezdu snadno najít revír a uklidnit duši, že víme kam.
Naložil jsem tam dvacet minut
 
a při blbinách vyhrotil koleno. To způsobilo několikadenní neschopnost a tak možnost věnovat se v klidu rekreaci grrrr. Tedy dost serfingu a zkoumání revíru. Vydali jsme se do města ulovit nějakou šunku a to dovolilo místní atmosféře proniknout do našich srdcí a otevřít oči. Jedinej náznak života byl soustředěn na revíru a pak přímo kolem přístavu v PC (otevřena benzínka pro auta/lodě a rybářskej krám). Jinak dvě masivní zástavby soustředěné kolem zátok z nichž každá se vyrovná 5ti tisícovýmu městu, zely prázdnotou. Všechny krámy zavřený, zatažený plechový rolety. V obytných čtvrtích ulice bez aut a znovu rolety. Spánek připadl tedy logicky na částečně zalidněný přístav
 
Ješte den jsme se tam potloukali, okoukli úskalí místního rolničení,
pokoupili nějaký ovoce
a čím dál víc nabývali pocitu, že se potloukáme po Černobylu vystěhovanou Pripjaťí. V každé čtvrté ulici jedno auto s obydleným barákem jakože jakýsi strážci čtvrti, což v půlkilometrových ulicích vypadá krapet strašidelně.
Další den navečír tedy následoval přesun přes poloostrov na severní vítr v St Cataldo v doufání, že radiační zóna nejni všude.
San Cataldo
Kousák štěkal v autě celou noc, ráno koukám nás okupuje párek hafanů a jedna polopes-pololiška. Projížďka po městě se štěkacím doprovodem utvrdila jen v tom, že nyní už se skutečně jedná o ukrajinskou Pripjať. Ulice zaváté pískem, popelnice naruby, smečky psů všude a za dopoledne jen jedno auto a autobus.
 
Vítr na vodě byl, ale v takový atmošce jsem se nevylákal, což dovolilo doléčit zranění.
Porto Cesareo II
Po příjezdu zpátky stoupala nálada euforicky vzhůru, přístav v PC byl najednou proti San Cataldo srovnatelný s legendárním Karlsbad korzem. Navíc se ukázalo, že navečír, kdy našinec ulehá v káře k odpočinku vytáhnou v centru suprmerkanda, zmrzlinárny, restauračky, potápěčský krámy a jiný haraburdí rolety a vyloží se na židle do ulic.
Večerní PC
láká lidi z okolí k návštěvě a k podnikání příležitostnýho bordelu, což platí hlavně pro nedělní večery. V přístavu chytají večer na třpytku a pak tam na sebe ještě dlouho pořvávají v nastartovanejch autech.
Revír PC - jezdí se jen v severní zátoce.
Během jednoho dne kdy se obloha několikrát setměla a znovu rozsvítila (bejt slepice tak snesu sedm vajec a dvakrát přepelichám) se krom zrození nové galaxie vystřídaly všechny směry větrné růžice a šlo okouknout jezditelné směry.
Ty jsou od JV přes J,Z až po S.
Laguna I - Hloubka od kolen po prsa. Nepatrně boulovatá voda co projde přes útes a úžinou z jihu. Na pojezd je
znát jen, že se při slabším větru hůř rozjíždí. Bez Proudu
Laguna II - Hloubka od kolen po hlavu. Přes útes sem tam projde vlnka na skok, zvlněná voda od větru.
POZN: Po oblasti lagun vykukují sem tam z vody ostrůvky, ty jsou snadno rozeznatelný. Lámou se na nich i
malý vlnky. Navíc si jde revír v klidu probrodit a prozkoumat.
Vlny I - Na útesu je nepříjemně dobře vidět na dno, tedy potřeba pár lokálů, aby šli vzorem dali signál, že se to dá projet. Při jižních směrech se vlny lámou bokem na vítr, tedy oblíbenost spotu vysoká. Co jsem si opadal na zlomu, tak bez proudu.
Vlny II - Pobřežní klasika s hlubokým kamenatým dnem.
Lokálové: Starý pardálové přes den rybaří a večer tlachaj na stejný lavičce už staletí. Mladší obyvatelstvo je na naše poměry trochu přešlechtěný. Punkáčí jež jsou znakem přírody a spodinou i tamnější úrovně jsou vymalovaní a vyvoňení jako Majkl Džeksnů. Těžko se pak divit co předvedl jeden Kite chlápek v laguně. Přijel, vyvalil se z káry, popil energy drinky, pokouřil. Plechovky krabku zahodil do písku a šel konat potřebu do křoví. Nasadil neopren a cestou k vodě si šláp na plechovku… „cožéééé co je to tady za bordééél, v tom mám šlapáát no fůůj “. Ostatní vodní kucí jsou spíš takový rybáři tak je i komunikace možná.
Autor: Petr Bašta
|
 |
|
|
