|
|
|
2007-02-06 11:04
Egypt - Hamata/Berenice/Lahami Bay
Po úspěšném výletu do El Turu vymyslel Jirka další výlet, tentokrát až na jih Egypta, do Lahami Bay mezi městy Hamata a Berenice. Je to prý poslední surfařský spot před hranicemi se Sudánem. Tentokrát jsme jeli jenom tři. Do party jsme přibrali ještě Erika.
Předpověď pro Egypt ukazovala vítr tak na 6ky to na leden ujde. Letenky jsme koupili 2dny dopředu za 99euro, komplet z Norinberka, přes
www.nacesty.cz
Cesta na letiště proběhla jako minule hladce a auto jsme nechali opět u metra. Letadlo bylo tentokrát nové a skoro plné.
Předpokládali jsme, že postup bude v zatím obvyklé režii: po přistání v Marsa Alam najmeme taxi a odjedeme k 140 km vzdálené Lahami Bay, kde se ubytujeme v některém z blízkých levných hotýlků.
Po přistání v Marsa Alam nás čekalo první překvapení malé luxusní letiště naprosto čisté bez výběrčích bakšišného za poponesení kufru 1,5 metru. Jako bychom nebyli v Egyptě, ale někde ve Španělsku .
Těšili jsme se na smlouvání s taxikáři, ale.....nebylo proti komu! Na parkovišti byly pouze autobusy cestovek. Jejich řidiči by nás sice odvezli, ale za nehorázné peníze. Nezbylo než hodit bágly na záda a vydat se hledat nějakou silnici.
V tom se nám ještě pokusila zabránit letištní ochranka, která asi ještě neviděla pěšáky, ale když jsem ji obdaroval reklamními předměty, kterými jsem byl bohatě vybaven, propustila nás vstříc osudu.
Po cca 2 km pochodu (ještě, že jsme neměli s sebou prkna) jsme došli na hlavní silnici, kde nebyl zrovna hustý provoz, ale dočkali jsme se.
Na horizontu se vyhouplo "naše" auto. Peugeot 504 combi, ve kterém seděli čtyři Arabové, ale to nevadilo, aby nás nepřibrali. Prostě jednoho vysadili.
Dostavilo se ovšem další překvapení, a to, že Marsa Alam leží od letiště 60 km, takže nás rázem čekalo 200 km a navíc bylo pozní odpoledne.Tak jsme ani nesmlouvali cenu a přistoupili na rozumných 200 liber.
Naštěstí řidič byl slušný člověk, učitel fyziky, který si po práci přivydělává taxikařením, a slíbil nám pomoc s ubytováním. Z toho vyplynulo překvapení číslo tři, a to, že Hamata a Berenice jsou malé vesničky bez hotelů.
Když řekneme malé, tak opravdu myslíme malé a já pořád proč o nich nemůžu najít nic na netu.Po příjezdu do Hamaty nás taxikář pozval na čaj a vyjednal ubytko na zemi v jednom motorestu z rákosu asi za 30liber na noc.
To se nám nezdálo a tak jsme popošli 50m do dalšího s krásným apartmánem pro cca 8 osob , s matracemi a bez příslušenství (WC = díra v betonu a voda v barelu v dosahu) .
Nocleh grátis pod podmínkou, že se v místě budeme stravovat. Okolí jsme jenom tušili protože byla tma tmoucí (vynikající místo pro studium noční oblohy s nějakou dívkou, nutno ovšem přivézt s sebou).
Ještě jsme dostali dobrou radu od učitele: nechoďte v noci k domům místních, a tak jsme se striktně drželi silnice.
Na uvítanou vytáhl Erik Jima Beama a v rámci akce opij si svého Araba jej začal nalévat do majitele.
A protože muslimové alkohol normálně nepijí a on to pil jako čaj, byl za chvíli na kaši. Stačilo 30 minut a zalomil to v našem apartmánu. Usínali jsme za zvuků akčního egyptského filmu, protože jsme televizi měli těsně za hlavou.
Naštěstí vše dobře dopadlo, majitel ráno vyrazil na ryby. Myslím, že se to s ním ten den pořádně houpalo :-). A my jsme mohli jet za surfováním.
Stopli jsme si dodávku a za obvyklých 10 liber jsme odjeli 15km do Lahami Bay.
V zátoce je jen jeden luxusní hotel a kiteboardingová základna se stany. . Cvičně zajdeme do hotelu www.lahamibay.com zeptat se na cenu.
Cena 50 euro za osobu s polopenzí se nám zdá trochu moc, tak s díky odcházíme. Recepční to na nás ještě zkouší s tím, že pokud půjdeme přes hotel tak budeme platit 15 euro za vstup na pláž a tak to bereme přes poušť
(Erik opačným směrem než půjčovna). Fouká a tak jdeme jak koně za vodou. Rychle vyřizujeme půjčovnu. Bereme 4 dny z 6ti kvůli nejasné předpovědi. Cena 155 euro s pojištěním .
Vybavení půjčovny je cca 30 prken Hifly a 10 Naish.
Hifly jsou nové modely 2007, moc příjemná prkna. Naish je do počtu . Plachty NP vynikající stav - nové , ráhna také bez vady. Celkově se dá říci, že jsem nikde neviděl v půjčovně hračky v tak výborném stavu.
Tomu odpovídalo i ostatní zázemí: WC, šatna, sprchy, lehátka s ručníky, malý bufet, prostě luxus pro Němce.
Vyrážíme na vodu. Lahami Bay je krásná zátoka ohraničená korálovými útesy, takže rovná voda ideální na učení nebo na freestyle. Jezdí se šlák cca 700metrů. Vítr fouká od břehu přes hotel (jako obvykle jsou z toho příjemné poryvy) nebo z boku.
Po třetí hodině jdeme ke stanům kitebordistů zeptat se na ubytování. Cena za osobu 30 euro ve stanu je úplně na hlavu a tak se rozhodujeme pro další noc v našem apartmánu.
Místní už z nás nejsou tak nadšení, ale pár tužek škofin to napraví a ryba a kuře jsou výborné .
Po druhé a dlouhé noci v Hamatě jsme vyměkli a se slovy Punk is Death jsme šli do hotelu a rázem byli za Vepříky .
Hotel je, jak řekl Erik, dobře veden .
To znamená, že vše je dokonalé, v podstatě jsme žádnou chybu nenašli, a to je co říci. Tedy až na příliš měkkou přistýlku, která se vyřešila tak, že se matračka hodila na zem. Jak jinak v 5*hotelu než na zemi .
Jídlo výborné, spousta ovoce včetně čerstvých jahod. Číšník vám zasouvá židli pod zadek atd. Je to místo, kde s vámi manželka či přítelkyně budou rády a nebudou vyčítat tu trapnou zábavu máchání se ve vodě.
Večerní program si musíte udělat sami, protože Vás hotel neobtěžuje trapnými animacemi. Pro děti je k dispozici brouzdaliště, dětský koutek a pár prolejzaček. Celkově nic moc. Děti bych sem nebral hlavně pro dlouhou cestu.
V hotelu je velké potápěčské centrum. Potápění je hlavní náplní většiny hostů . My jsme šnorchlovali. Podvodní svět hodnotíme srovnatelný s Dahabem, ale bez polámaných korálů a bordelu ve vodě.
Asi kilometr od hotelu jsou mangrovy (stromy vyrůstající z moře). Moc pěkné.
Čtvrtý den jsme se rozhodli navštívit náš původní cíl Berenici. Vyšli jsme z hotelu okolo třetí, kdy po celodenní absenci větru začalo trochu foukat. Rychle jsme mizeli od vody, protože se nejde koukat, jak někdo jezdí ve skluzu, byť se 7mičkou.
Dojdeme na silnici a jdeme po směru jízdy, ale žádná auta naším směrem nejedou. V protisměru občas kamion s nákladem velbloudů z velbloudích trhů ze 120km vzdáleného města Al Shalatin na hranicích se Sudánem.
Po 2km nás chůze přestává bavit, čekáme, ale nic nejede . Začíná zapadat slunce, míjí nás jen jedna sanitka a vojenský autobus. Cestou zpátky už další auto nepotkáme, slunce zapadá .Tak to se nepovedlo. Jdeme se cpát jahodami k večeři.
Další den dáváme druhý pokus. Tentokrát máme štěstí a pickup nám zastavuje, ještě než dojdeme na silnici. Cestou na korbě vidíme úžasnou lagunu a dozvídáme se od řidiče, že také surfuje.
Bereme to s rezervou, nicméně Petr už dohaduje vybudování windsurfingové základny. Ředitele už pochopitelně máme v našem řidiči. Dostáváme slib, že nás na druhý den k laguně zaveze (to se samozřejmě nestalo).
Přijíždíme do vytoužené Berenice, která je rozdělená na vojenský prostor s velkou vesnicí, kam je zakázaný vstup a na menší, která je stejně bídná jako Hamata. Dostáváme čaj a vodu a diskutujeme s místními.
Přivádějí učitele angličtiny a matematiky. Přátelští chlapíci, zřejmě zde totálně nasazení, nám pomáhají překonat jazykovou bariéru. Kupujeme vody a odjíždíme zpátky. Cestou nás řidič přemluví k návštěvě v poušti u pravého Beduína.
Ten bydlí v opravdu hezkém domečku, nad kterým zaplesá srdce každého surfaře!
Jsme pozváni na kafe. Beduín uklidí hezkou manželku ke kozám a připraví nám pravou tureckou kávu. Recept: rozděláme v obýváku oheň, na kterém začneme pražit zelenou kávu v plechovce od Salka. Upražená zrníčka roztlučeme v hmoždíři. V džezvě vaříme vodu, přidáme kávu a cukr a dále vaříme. Jako filtr použijeme žmolek jutového pytle. Podáváme horké v malých šálcích. Káva byla výborná. Petr přežil i ochutnávku vody od Beduína bez následků. Cesta zpátky v pohodě a zase se cpeme jahodami .
Večer se rozhodneme , že idyly bylo dost (snídaňový pršut už nám leze ušima) a za zvolání Punk is not Death dáme další noc v našem motorestu v Hamatě. Poslední budeme spát v Marsa Alam. V hospodě nás viděli celkem rádi, rozdali jsme další dárky a za zvuků televize a dieselagregátu (v této části Egypta není rozvod elektřiny, a tak jsou ve vesnicích a hotelech instalovány velké centrální agreáty, zásadně neodhlučněné) jsme prožili noc a krásný východ slunce nad mořem. Poslední den jsme se po surfování odebrali na silnici, kudy má jet autobus směr Marsa Alam. Jezdí v pět a tak ve třičtvrtě už vyhlížíme (je vidět cca 5km do dálky). Nic se neblíží , ale jsme ujištěni že je to normální. V šest dostáváme informaci že asi vynechal a další pojede v jednu ráno (trochu panika). Zkoušíme stopovat ale za hodinu projelo asi 6 aut bez náznaku zastavení . Je tma a zima. Jirka rozdělává spacák, za hodinu dostáváme dobrou zprávu, že po sedmé něco pojede a skutečně po sedmé zastavuje autobus plný Beduínů. Nerudný průvodčí pro nás nachází poslední tři volná místa. Pro cestující v autobusu jsme atrakce stejně velká jako oni pro nás.
V Marsa Alam nacházíme zavšivený hotel s hvězdným názvem "Star Marsa Alam". Recepční opět využije toho, že ve městě není kam jít , a tak platíme dohromady 90liber za noc bez televize, zato agregát je 10metrů od postele.
Město Marsa Alam je ve výstavbě. Tipuji , že před 3 lety tu nic nebylo. Máme štěstí; ve městě jsou oslavy čehosi a tak jsou všude prapory a na pódiu běží program jak na Zemi živitelce v Českých Budějovicích. Ráno jdeme na prohlídku města a vzápětí nás nátáhnou v jedné kavárně. Kafe stálo jako u nás na Staromáku. Ztrácíme klíč od pokoje, kde máme ještě bágly. Ještě, že máme reklamní rádio, a tak recepční to zkousne bez pokuty za ztrátu klíče.
Dáváme oběd na autobusáku a domlouváme taxi za 50liber na letiště před bránu. Jak jsme odešli, tak i přijdeme. Při vstupu na letiště na nás něco hulákali a asi po 150m se přiřítil šéf ochranky s pick -upem, naložil nás s tím,že se zde nemůžeme pohybovat pěšky a tak poslední 1,5km byl bez námahy.
Po 4,5hodinách klidného letu přistáváme v Norimberku, vyzvedáváme auto na posledních 300km k domovu . Cestou k nám z rádia mluví hodný strejda Paroubek o dvou poslancích, co jsou pro něj už vzduch :-).
Závěrem:
Laguna v Lahami Bay je perfektní.
Hračky super
Vítr během našeho pobytu 3. týden v lednu každý den , ale na velké plachty. V zimě Egypt prostě moc nefunguje, ale v Lahami Bay touto dobou foukalo nejvíc . Je třeba před odjezdem kouknout na předpověď, jinak se může stát, že se za týden svezete tak jednou.
Tento výlet nebyl hardcore widsurfing, ale bezva dobrodružství s windsurfingem.
Náklady celkem za týden cca 15tisíc i s půjčovnou .
1 egyptská libra cca 4Kč
Malý dárek dokáže zázraky.
Z laguny se dá vyjet po větším slalomu mezi korály na volné moře, s vlnami. V půjčovně Vám to ,ale radši nikdo neřekne, aby neměli práci vás tahat na břeh.
Do hotelu Lahami Bay se z Čech asi nedostanete a tak si musíte koupit zájezd z Německa cena od 500euro na týden s polopenzí tato cena je je konečná (včetně poplatků).
Vyprávěli Petr a Jirka
| |
