|
|
|
2006-12-01 15:37
Bylo nás pět.........v El Turu
S rostoucími podzimními abstinenčními příznaky se zvyšovala potřeba odletět si zasurfovat do teplých krajů. Volba padla na Egypt – Safagu. Čekali jsme pouze na vhodnou předpověď. Ta přišla v pátek 3.11. a tak jsem naklusal do cestovky, že jim udělám radost a koupím týdenní zájezd pro 5 lidí. Když mi slečna za přepážkou k mému zděšení sdělila, že mají minimálně na příštích 14 dnů beznadějně vyprodáno, pokoušely se o mne mrákoty. Ani letenky nebyly k mání. Volal jsem SOS Jirkovi, který okamžitě nastartoval PC a za chvíli volal radostnou zprávu, že můžeme mít letenky do Sharm el Sheikhu, odlet v sobotu v 9 ráno z Norimberku ,cena přátelských 229euro. To byl pro mne dobrý důvod navrhnout cestu nikoli do hojně navštěvovaného Dahabu, ale do méně známého El Turu. Ten leží 100 km severozápadně od Sharmu na druhé straně Sinaje . Po chvíli dohadů s ostatními účastníky zájezdu a kvapných přípravách (do odjezdu z pražských Stodůlek na letiště zbývalo 12 hodin) , jsme vyrazili do Norimberka. Za tři hodiny jízdy jsme dorazili na letiště. Nechtělo se nám utrácet 50 euro za parkovné (jednou se nám to určitě nevyplatí), tak jsme nechali auto u zastávky metra a doufali, že zůstane na svém místě. Jinak letiště Norinberk můžeme doporučit. Je relativně malé, vše pohromadě, nikde žádné davy turistů se slunečníky.
Poněkud nás překvapilo, že letíme s Air Cairo. To možná vysvětlovalo, že se nás do Airbusu A320 pro 180 pasažerů natlačilo cca 30 . Vzhledem k tomu, že letadlo odpovídalo stáří, počtu nalétaných mil, ale motoricky bylo naprosto v pořádku, svěřili jsme se do péče egyptské posádky. Pilot v sobě nezapřel Egypťana. Vůbec na nic nečekal a napálil to hned v zatáčce, žádné dlouhé čekání před ranvejí známé od našich pilotů. Letušky v letadle si pasažerů vůbec nevšímaly a šly hajat někam dopředu. Vzbudily se až v půlce středozemního moře a daly nám k našemu překvapení skvělé jídlo, kam se hrabe Gastro Hroch spol.s. r.o., avšak zapomněly to potom odnést - prostě žádný stres :).
Po přistání v Sharm el Sheikhu jsme po krátkém smlouvání (cca 30minut a pět naštvanejch taxikářů sedli do pěkného taxíku za výbornou cenu 150liber (jedna libra = 4Kč) a vyrazili na cestu do neznáma. Původní odhad 50km se ukázal špatný. Po cca 25 km a jednom tankování ( litr benzinu 1 libra ) jsme dojeli na konec Sharmu, kde nás čekalo přestupování z místního modrého taxi do šedého s povolením ven z města. Peníze navíc nechtěli, tak jsme zůstali klidní. Následovalo další tankovaní za „hříšné“ peníze a pak už jen 100 km pouští. Náš taxikář byl v pohodě, žádný závodník díky autu, které nebylo schopno předjet prázdný návěs, jsme cca 50km strávili ve vzdušném ( naftovém ) pytli a užívali si cestu 3 metry za náklaďákem.
V El Turu jsme zamířili hned do zátoky, kde jsou dvě půjčovny. Jedna ukrajinská a jedna hotelová (bývalý Fun - System).
Zjistili jsme, že hraček je na půjčení dost, ale že surfařský hotel Moses Bay je plný Ukrajinců , Poláků, Slovinců a sem tam nějakého jiného člena EU. Nezbývalo, než se ubytovat ve městě. Možnost výběru nám zjednodušil jediný přijatelný hotel v dosahu cca 2 km.Ubytovali jsme se za necelých 10 USD na osobu a noc se snídaní. Museli se na nás pořádně napakovat, protože jsme v hotelu byli jediní turisté. Cena pro místní bude asi třetinová , ale nešlo smlouvat, nebylo kam jinam jít a recepční to moc dobře věděl a tvářil se, že anglicky nerozumí.
Po krátkém zabydlení jsme se šli podívat a najíst do města . Zjistili jsme, že El Tur je jakési okresní město Sinaje, ve kterém nejsou vůbec turisté, zato spousta obyčejných lidí, odhad 10-15tisíc, prostě orient ve stylu Husního Mubaraka . Není tady nic, co znáte z Hurghady, Sharmu, dokonce ani z Dahabu. Město žije na ulicích, všude spousta dětí, mužů a dokonce spousta žen, samozřejmě zahalených ( jsou velice tajemné ;-) ) . Byli jsme jediní bílí turisté ve městě. Žádné krámy se suvenýry, žádní obchodníci, co vás tahají za rukáv. Zato zašátkované ženy, chlapi v „noční košili“, troubící auťáky, všude puštěná televize, odpadky, smrad nafty, čajovny plné chlapů hrajících deskové hry a totální globalizace – Nestle, Pampers, Gillette, Lipton...
Určitou nevýhodu představuje v El Turu stravování. Snídaně v hotelu: První ráno 2 vajíčka na tvrdo, 2 trojúhelníčky sýra , pochybný bílý jogurt, pita chléb, čaj a to ještě nevíme, že to tak bude každé ráno.
Hned první večer jsme zapomněli na všechny rady typu: „…a zeleninu proboha nejezte ani v nejlepším hotelu“. Jelikož nejsou turisté, tak není ani nabídka. Ne že by nebyly restaurace, těch je několik, ale jídlo všude stejné (grilované kuře, mleté maso, a něco mezi krávou, velbloudem a kozou pořádně tuhou). Vrchol všeho byla návštěva rybího restaurantu s dvěma nevykuchanými sardinkami.
Večeře: polévka neurčité chuti, různé omáčky, zelenina, pita chléb, maso pořídíte za 20-25 liber i s pitím (čaj). Slabším povahám je zapovězen pohled do kuchyně, alkoholová profylaxe nutná, živočišné uhlí taky dobré. Přežili jsme bez problémů všichni, Antinal jsme nepotřebovali.
Pizza z listového těsta za 7 liber je dobrá volba . Vynikající jsou zeleninové karbanátky 5 kousků za 1 libru - doporučujiJ . Časem jsme našli vynikající pekárnu a dokonce i cukrárnu. Ceny srandovní.
Další malý problém se ukázal asi po třech dnech, kdy jsme ze tří nejbližších obchodů vykoupili balenou vodu. Žádného lokála by nenapadlo koupit si balenou vodu za 2 libry, jeden obchodník se ukázal jako pružný a další den doplnil zásoby a tak dehydratace nehrozila. Jen škoda, že co neprodal nám mu zůstane asi tak rok.
Velkým překvapením je internet za 1libru na hodinu (!!!!!!) a to na každém rohu. Většinou na počítačích paří kluci okolo deseti let a tak je atmosféra jako ve školní družině . Nechybí ani Skype a webkamery.
A něco málo o windsurfingu......
1. pohled z okna naznačuje, že fouká, objednáváme taxi (10liber) a jedeme k půjčovně. Cena 200EUR + 30 pojištění na 8 dní. Rick v půjčovně nic neřeší. Vezmeš si, co chceš a jdeš na vodu (žádná evidence).
Vybavení prkna JP a Mistral v počtu cca 35ks, plachty NS, NP a tři nové EZZY, které skoro nikdo nezná, cca 60ks 4-8m, stav žádná sláva, ale jezdit na tom jde. Občas se najde kvalitní plachta i prkno. Hodně surfařů zde využívá storage /cca 20 polských bratrů/. Cena za uskladnění 20 euro na týden (good price!).
Jde se na vodu, bereme 5ky, fouká od břehu, jezdí se rovná voda. V přístavu je voda poměrně zkalená, žádné korály, jen písečná pláž, ale hodně bordelu z přístavu. Lokálové si hlavu nelámou s trochou nafty, co jim vyteče z lodí a když se potká igelitka s flosnou, je z toho hustej trick. ALE FOUKÁ !!! A JAK!!! Na kose u půjčovny je úplně, ale úplně rovná voda, neskutečný manžestr. Jezdí se poměrně malý šlák cca 400m, to vás donutí pilovat carving (udělali jsme tady pokrok jako nikde jinde). Pokud chcete jezdit delší šláky, stačí opadnout nebo vyrazit ven z přístavu na cca 2m vlny. Na vlny se jezdí i na druhý spot asi 3km autem od půjčovny, ale tam jsme vzhledem k našim schopnostem nejeli.
Foukalo každý den. Dva dny 7BFt , tři dny 6BFt a tři 5BFt. To je na listopad excelentní statistika . Zajímavé bylo, že foukalo většinou až od 11 hodin do večera, což je úplně jinak, než jinde v Egyptě (vítr od rána do max. 14Hod.). Tento revír vychází podle dostupných statistik jako jedno z největrnějších míst v Egyptě. Lepší než Dahab a Safaga. Je zde velmi vysoký počet dnů, kdy fouká nad 5 BF (plachty pod 6metrů). WS jezdí sice od 4BFt, ale koho baví jezdit u moře 7mičky. Od toho máme Nechranice a NM.
Pokud chcete čistou vodu, potápění, brát sebou přítelkyni, děti, psy, kočky a vidět památky, tak jsem proboha nejezděte. Tohle místo je jen o WS. Ani bratři kajťáci si tady moc neužijí.
Zpáteční cesta proběhla také bez problémů, jen jsme stlačili cenu dopravy na 60 liber do Sharmu +35 liber na letiště. Pokud budete sami, tak můžete trochu ušetřit při využití místní ČSAD, cena 12 liber do Sharmu za osobu (hračky neberou) + taxi na letiště 20-30 liber.
Zpátky jsme letěli s Air Berlin standardním novým érem (Boeing 737-800), pouze trochu drsné přistání v Norimberku (překvapivě foukalo). Auto jsme našli v pořádku a po třech hodinách končíme v pražských Stodůlkách.
Celkové náklady na cestu se vším včetně půjčovny cca18tisíc korun na 8 dní surfování.
Závěrem:
- El Tur nebo také Tur Sinai (podle místních), stojí za to navštívit.
- Jeden z nás nesurfoval, ale užil si nádherné procházky po okolí.
- Air Cairo vozí hračky zdarma.
- Vyplatí se s sebou vézt drobné dárky (reklamní tužky apod.)
- V hospodě je lepší platit přesně, neboť se může stát, že „fifteen“ bude zaměněno za "fifty" a vrácení peněz se nedočkáte.
- Všude v El Turu jsme se setkali s přátelskou atmosférou. Otrapové se na nás začali věšet až v Sharmu.
- Letenky přes www.nacesty.cz
- Odkaz na půjčovnu : www.el-turwindsurfing.com
| |
