|
|
|
2006-03-05 15:08
Cabarete 2006
Aloha,
původně jsem vám chtěl poreferovat jen o fantastickém windsurfingu, který jsem si v Cabarete (Dominican north shore) užil začátkem února, ale nakonec mám tolik zážitků, že jsem se rozhodl podělit nejen o skóre větrnejch dnů (ještě se k tomu vrátím, ale pro netrpělivé: 6/10).
Vyrazil jsem prakticky ze dne na den – napřed jsem chtěl koupit jen letenku, ale protože na neznámém území je dobře mít základnu, koupil jsem u
www.rudolfreisen.cz za cca 25.000,- letenku + all-inclusive apartmánek na 11 dní asi 2 km východně od Cabarete. Takže i kdyby nastal stav nouze, vždycky se bylo kde vyspat, najíst a napít. Já jsem se hotelu skutečně vyplatil, protože jsem tam až na výjimky vlastně jenom spal – v Cabarete je totiž pláž doslova plná skvělejch barů,
kde se tancuje a kalí (pokud to vydržíte) až do rána a pak, když se proberete s lehkou kocovinkou, která po 10-letém rumu není nikdy tak dramatická, se na tu samou pláž zase vrátíte v board-shortech, protože se to začíná zrovna rozfoukávat.. Mezi druhou a čtvrtou odpoledne pak začne nátěr, kterej si užíváte až do půl sedmé. A po dobrým pojezdu musí nutně následovat vítězné Cuba libre, nebo radši dvě, a lítáte v tom zase až do rána..
První den nefoukalo – takže jsem jel na Enquentro – turisty nedotčená pláž asi 4km západně od Cabarete s atmosférou jako z filmu o klasickém surfingu.
Osmiletí kluci tam na shortboardech diktujou tak, že nechápete. Tohle místo má jednu nevýhodu, reef jde až ke břehu a je plnej ježků, takže buď se musí hned od břehu „mělce“ pádlovat, aby si člověk nepodrásal ruce (tak to dělají lokálové), nebo musíte mít boty. On je ten špatnej vlez do vody a prakticky nemožnost koupání vlastně výhoda – nehrozí totiž, že se pláž stane obětí boomu hotelových resortů..
Nicméně v lesíku podél pláže najdete půjčovny surfů všech velikostí za cca 20,- USD na den, nebo kůlničku – bárek, kde vám Dominikánka prodá levný pivko a hamburger s vaječnou omeletou, která je okořeněná tak neuvěřitelně, že si jí dáte znova..
Kdo chce vidět, kde to vlastně byl, musí trochu cestovat – jednak neuškodí si odfrknout od mumraje v Cabarete, druhak z okna vidíte
, že podél celého severního pobřeží se táhnou zelené hory, kde jednotlivé skupinky palem na vršcích dokreslují až kýčovitou scenerii. Já jsem jezdil na motorce – endurko 125ccm jsem si v Cabarete půjčil za 25 baků/den. První jízda byl spíš průzkum podél pobřeží s odbočkami na jednotlivé pláže.
Projet skrz některá městečka je skutečně masakr - mraky motorek a polorozpadlejch aut všech velikostí ve všech směrech včetně protisměru. Silnice jsou extra špatné, spíš by seděl pojem tankodrom - 60 km jedu na enduru!! 2 hodiny. Ještě zajímavější byl vejlet na jih přes hory vysoké asi 1000m do centrálního údolí – zabloudil jsem a skončil stylově u továrny na pověstné doutníky Aurora a Leon Jimenes. Cestou zpátky jsem chytil karibský deštík – pršelo půl dne a mokrej jsem byl úplně všude. A jak tak jedu horama „in the middle of nowhere“, slyším muziku. Zastavuju a zjišťuju, že jsem se ocitl v aréně, kde se celá vesnice chystá na kohoutí zápasy.
Z repráku zní bachata, máma prodává z okýnka pivo a rum, rozhodčí váží kohouty a vybírá stejně těžké borce, jeho bratranec bookmaker přijímá sázky, jeho bratranec se hádá s bratrancem tamtoho, že kohout toho rozhodně natrhne tamtomu kohoutovi (tím pádem i bratrancovi) prdel,
 ženský štěbetaj o všem možném (jako vždycky) a děti, které snad poprvé v životě viděj v dešti přijet bílýho gringa v motocrossové helmě s krabičkou, která blejská a vzadu ukazuje obrázky, mě považují za šamana..
Kdo nechce jet sám jako já na motorce, může jet na jiný výlet. Třeba si dát rafting a ty hory si prohlédnout ještě z řeky. Kdo je romantik a má rád velké ocasy může jet do zátoky Samaná, kam se připlouvají namlouvat velryby (platí v zimě, v létě velryby odplavou na sever ke břehům Kanady). Já jsem se jeden takový den bez větru místo velryb potápěl. K potápění s láhvema jsem měl původně naprosto indiferentní vztah, ale to, co jsem cítil a viděl 15 m pod vodou, je srovnatelné s prvním seskokem padákem. Prostě průlet ve stavu beztíže botanickou zahradou se spoustou druhů korálů, ryb a jiných věcí, celé to svítí barvami jako Las Vegas.. Centrem potápění je Sosúa – městečko asi čtvrt hodiny autem západně od Cabarete, kde je několik potápěčských základen, které nabízejí kurzy všeho druhu, a pro zkušené divery třeba jenom vybavení a odvoz lodí s guidem na místo ponoru.
Abych to shrnul – vidět Dominikánu znamená odjet z pláže. Možná to víte, možná ne, ale v Cabarete funguje tour-operator Marek, kterej se fakt vyzná, a zařídí vám levněji než ostatní takový výlet s českým výkladem o čemkoli na co si vzpomenete, že na to nezapomenete.. Má doma pro-verzi windguru, takže vám to naplánuje tak, abyste nepřišli o vítr. Vřele doporučuju, abyste ho kontaktovali, než se tam vydáte, nebo hned jakmile přijedete. Jenom on, jako lokál, vám řekne, že za kokos se neplatí 100,- ale 20,- (můj nejhustší provar), kolik se má dát taxikářovi, kde bude večer dobrá zábava, kde se dá sehnat to, či ono, atd.. Mimochodem, otázkám drog jiného charakteru, než alkoholu, se tady pochopitelně věnovat nebudu, ale jednu důležitou poznámku si neodpustím. Dámy a pánové, viděl jsem zátah tajnejch policajtů v nočním Cabarete (vypadají jako všichni ostatní Dominikánci, kterých jsou plný bary, takže jsou k nepoznání) a není to hezký pohled – jiný brčko, než zapíchnutý v drinku, si na veřejnosti prostě nesmíte dovolit, jinak riskujete skutečně velkej průser – v lepším případě to bude hodně drahá dovolená..
Tak a teď konečně k windsurfingu: je to revír, že jsem na lepším nikdy nejezdil – vlídná vlna, teplá voda (spadnout nevadí), prostě jako v létě.. Jezdí se jen v licrách. „Trade wind“ je v Cabarete podpořen odpolední termikou a fakt to funguje – v okolí fouká vánek, že se sotva hýbou listy palem a v Cabarete fičí na 5.8. Protože jsem letěl narychlo, nebral jsem si svoje hračky. Vybral jsem jedno z pěti WS center (www.cabaretewindsurf.com) a cajky si za cca 250,-USD na šest dnů půjčil. Prkna Tabou, plachty Neil
Pryde.
Většinou jsem jezdil na Tabou Da Curve 85l, když foukalo trochu míň, tak jsem bral SuperX prkno Tabou Rocket Air 59 (95l). Najezdil jsem 6 dní z deseti, z toho jeden na plachtě 6.2, jinak 5.0 – 5.8. Zátoka Cabarete je cca 3 km široká side/sideonshore zprava. Dole je pláž pro kitery, od centra nahoru proti větru se jezdí windsurfing. Odpálíte to od pláže a čeká vás asi 400m chopu. Čím blíže k reefu, tím více se stavěj vlny na polety a taky víc fouká. Pokud jde o reef směrem ven, jsou dvě možnosti – buď nastoupat a kanálem v návětří reefu si bez problémů najet shora, nebo si vyčíhnout moment, kdy nepadá moc hustá sada a dát to vlnovkou přímo přes reef tak, aby vás nechytla balící se vlna. Reef je místy docela mělkej, asi tak 1 m vody - padat na něm není (jako ostatně na žádném reefu) dobrej nápad. No, na rozdíl od např. Klitmolleru je voda v pračce aspoň teplá :-). Jinak mezi vlnama je ale docela dost času na waterstart. Kdo nejede kanálem a vydá se přes reef napřímo, bude na konci, tzn. při pohledu z moře na začátku, tam, kde se začínají stavět vlny, odměněn luxusní rampou na skok. Na volné moře (z kopce do kopce) se nikdo moc nepouští. Zpátky se vlny jezdí backside.. Dávali jsme si s kámošem stejnou vlnu ve dvou a byla to paráda, prostě vrchol pohody..
Nemám sice kite, ale ohledně Cabarete musím připsat i poznámku pro kitesurfery. Na kite tam foukalo každej den, na západní části pláže („Bozo“ kite beach), která je fakt dlouhá, je denně k vidění spousty kiterů a pořád se tam vejdou.. V podstatě všechna místní WS centra se přizpůsobila vývoji a nabízejí kurzy kitesurfingu. Kdo by tam chtěl s kitem vyrazit na dovolenou, měl by si raději vybrat bydlení na západním konci Cabarete, aby to něměl daleko na pláž.
Cabarete bylo „boží“, ale aby to „nemělo chybu“, chtělo to ještě jeden větrnej den. A ten přišel v poslední den pobytu – fičelo celý odpoledne na 5,3 s prknem 85l. Bylo trošku smutné to poslední Cuba Libre.. Ale jenom do chvíle, než mi barmanka s rozkošně francouzským přízvukem oznámila, že letadlo z Evropy má šest a půl hodiny zpoždění! Takže místo v 9 večer, jsem měl být na letišti půl páté ráno – dostal jsem bonusovou party-night for free.
No, určitě by toho bylo ještě hodně k vyprávění, každopádně jsem prožil pár bezstarostnejch dní s windsurfingem de luxe na mega-spotu se skvělejma lidma. Jeden mě hodil z baru až na letiště - loučil jsem se a bylo mi těžko u srdce.. Gracias
hermano!
Autor: Venca "doctor" Špunda
|
 |
|
|
