aby se jen tak nezaleknul normandských teplot. 
Při příjezdu do Cherbourgu, kde začala pobřežní pouť, bylo ještě sluníčko.

Toho jsme však zodpovědně nevážili ani trochu a počali s remcáním ,že je zima. Počasí se nám po zbytek vejletu odvděčilo příjemným deštěm přecházejícím místy ve slejvák. Jasno bylo pravidelně navečer a v noci, to aby byla větší zima.

Příjezd:
spot Vauville jen tak na čumendu,

v průvodci označen červeně s vykřičníkem, vlny se krásně lámaly o šutry čumíci z vody, nikde nikdo, tedy dál na jih spot Siouville. V průvodci stále vykřičník a červená, ale spot písečnej a plnej surfařů (tuleňů). V průvodci však prezentován jako …unangefochten besten wellen der Normandie……tedy ještě zbaběle na spot Sciotot (stále červenej s vykřičníkem) kde…… wellen nicht ganz so radikal wie in Siouville.

První den:
Sciotot - nikde nikdo včetně větru, za ranního odlivu jsme okoukli kde jsou šutry

a přesunuli se na písek. Po poledni jsem na to vlezl s velkym cajkem , vítr kolem 4m/s. Největší adrenalin byl to rozjet po proudu J (jež se po zbytek vejletu stal naším nej kámošem) a probublat se přes příboj. Po vlně dolů to jelo a bylo to bezpečný. Patrice Belbeoc´h známý v těch končinách ridingem v bezvětří by měl radost.

Kralupák se tentokrát ještě nenechal nachytat a jen to ladil ze břehu. 

Druhý den:
Sciotot - stále nikde nikdo, vlny navzdory našemu domlouvání pomalu lezou nahoru. Po obědě dorazil vítr a tak jsme tam vlezli. Kamarád proud nabral sílu a zdatně potápěl cajk, ale příboj šel přejet ve skluzu (stále na velkejch věcech ..6,2). Na třech vlnách jsem si pořád připadal jak Patrik. Do čtvrtý jsem však najel už jako správnej čech. Z boku na vrch kde jsem vyčkával… ,mrcha se ne a ne postavit. Místo toho se nahoře rozdvojila a zas spojila, ještě se rozmyslela, nadechla a najednou tam stála pro fanoušky divácky atraktivní tube type. Zapíchnul jsem to tam amatérsky do rádiusu a stěžeň bouchnul na dvou místech. Kralupák statečně bojující s příbojem, zrovna nesen proudem podél břehu, viděl ze své pozice celou tube akci velmi dobře hned z několika úhlů. Neváhal, okamžitě ztratil morál a jal se vyklidit scénu. Byl jsem mu v patách. (Foto z druhýho dne nejni). Následoval přejezd v neoprenech na rovnou vodu (Cherbourg), kde nefoukalo a tedy jsme to mohli pro dnešek sbalit . 

Třetí den:
Vybrali jsme z průvodce Portbail, že prej rovnej spot na všechny směry. Voda vypadala z dálky dobře, asi půl kiláku od břehu se vlny lámaly na útesech. Nastrojený jsme vlezli po kolena do vody, kamarád proud obtokem kolem nohou dělal rozdíl hladin dobrejch 30 čísel. Zdálo se mi, že jsem zahlídl skálu, chvíli jsme váhali (Kralupák hlavně jestli to nebyl žralok), pak přece jen vylezli ven a v příjemný průtrži mračen zabalili cajk. Při odjezdu znova mrkli na vodu.

Teda se ukázalo že je to falešnej spot, průvodce odkazoval na zátokovej rybník vedle přístavu, kterej byl však toho času cca 5m nad hladinou.

Přejezd na spot Anneville,

vítr vypadal že se mu chce chcípnout, jen čekal až nastrojíme. Tedy jsme mu odevzdaně ukončili trápení nastrojení pětek (naštěstí to klaplo, do vody to bylo tou dobou tak 500m). 

Čtvrtý den: 
Přesun ještě kousek na jih z oblasti silnýho větru, spot Hauteville. Vyhlídli jsme si zátoku krytou pobřežím, kde vítr vypadal slabší. Hned jsme si ji po ránu obklouzali v bahně a závěr byl jasnej. Celá zátoka už pár hodin odtékala v řece široký 100m. Málokde se mimo hory vidí tak pěkný místo na rafting. Tedy přesun před zátoku na moře. Nebylo to takový maso a 4-ka se dala kočírovat. Dopoledne klidná rovná voda po pás, vlny se lámaly na mělčině cca 2km od břehu. Pomalu pomalu jsme couvali s vodou a zpátky na oběd to pak byla pěkná štreka

…průvodce v téj oblasti hovoří decentně o ….sich das Meer weit zuruck: bis zu 1km Fußmarsch….. 
Odpoledne bylo moře zpět, terén se trochu změnil, dostavil se tolik oblíbenej kamarád proud tentokrát v onshore podmínkách, ježdění pěkný, po cca dvaceti minutách však dorazily příliv s příbojem tak vysoko, že se vítr zvedal o vysokej břeh, populární proud ještě posílil. Tedy jsme se ještě chvilku projeli po řece podél břehu

a šli spát. 

Pátý den:
Stejnej spot,

jen tak ze zvyku jsem se šel ještě na pětce povozit v řece, abych si ověřil že nefouká ani na šestku. 

Přes pětidenní maraton deště jsem dostali z domova info že sluníčko končí a další den má začít pršet, nechtělo se nám čekat co to asi znamená …? , teda zabalit a vrrr domů. 
Cestou zpět jsme v sobotu prubli Altmuhlsee, kde byla hojná účast,

samo kromě větru. 
V neděli pak ještě Štěpán s koupáním cajků.

Teda závěrem najeto 3300km, ztráta jeden klacek a dvakrát celkem pěknej hodinovej pojezd na Štěpáně. V Normandii pak pár pěknejch hodin strávených nošením cajku, jeho strojením a jízdou v řece po proudu (rozdíl odliv-příliv 6m). 

Díky domácnostem za podporu, Klukům z města katakomb za vodu do ostřikovačů a Průvodce (jehož dvojstranu 198-9 můžeme vyhlásit nejčtenější literaturou posádky). 

Dodatek: Hold kralupákovi jemuž se dařilo s Průvodcem v rukou po celej tejden předstírat že rozumí plynně německy…, 

Petr B.




Autor: Petr Bašta


 

Přidat komentář k tomuto článku  jméno  email  titulek  text