Krátká dokumentace z ježdění na Salu, kde předpověď vyšla fantasticky a kde jsme si s Davídkem a Alešem zajezdili dva dny parádní Alibabu. Fotky jsou z poslední session z Curral Joul, kam mě vzali dva kluci z Anglie a i přesto, že mi místo dostatečně vysvětlili, to napoprvé skončilo na šutrech. Druhá session, už bez fotek, proběhla jako vždy lépe...

Pocity z toho jsem si následně zapsal, takže komu se to chce číst, prosím.

Filip

Curral Joul 4,7 pak 5,0. Při příjezdu na Alibabu říkám Davídkovi, kdyby tam dneska někdo jel, kdo to zná, tak jedu s nima. Potkáváme právě ty dva kluky, co včera jezdili na Pretě. Jsou to Angláni, mají tady barák a jezdí sem už deset let, vždy na vlnovou předpověď, třeba jen na pět dní. Vysvětlujou mi základní věci, že má vlna dva peaky a že ten druhý dole po větru se vetšinou nedá projet, takže když už se tam člověk dostane, tak rychle pryč.... Stoupám, jedu nahoru, nohu trochu cítím (natažený sval), ale podmínky vypadají skvěle. Jezdí ještě dva kajťáci. Dávám pár vln, checkuju situaci, vůbec nevím, kde mám být, tak jezdím podle kluků. Najednou se orientuju podle jednoho keře na břehu a taky podle Davídka, který stojí na břehu a fotí. Dojel tam s taxikářem od kluků – Rangerem, naše Vitara by ty dva přejezdy přes rokle nedala. Jezdím asi půl hodiny, najednou vjedu do pěkné vlny, která je úplně hlaďoučká, ale míjím výjezd mezi peaky a už vím, že jsem v prdeli. Padá na mne zezadu čtverka, snažím se to udržet co nejdéle a už se motám v pěně. Chlapi říkali, že je třeba srát na vercajk a hlavně hlídat sebe. Ve vodě jsou ježci a kameny s průrvami, takže se může stát, že když držíte věci a stojíte na dně, tak vás strhne pěna, noha zůstane v díře a je během sekundy zlomená. To se stalo před pár lety Flo Jungovi v Maroku. Dávám bacha, boty nemám viď, plavu po zádech na plocho a už parkuju na šutrech. Naštěstí je odliv a prudká pěna nedosahuje tak daleko. Sbírám i věci, které kupovidu přistáli vedle mě a už to tahám opatrně ven. Je tady spousta malých bazínků, ve kterých jsou na šutrech páni jěžkové, takže je to docela fuška se odsud dostat. No celé to trvalo přes pět minut, bo to mám natočené na Go pro na stěžni. Fakt sranda. Pak ještě zkoumám, už v botech, kudy by se dalo znovu vyjet, větru je dost, ale raději to nezkouším, balím věci na auto a jedem zpět na Alibabu. Kontroluju vercajk, v plachtě dvě díry od toho, jak jsem to tahal ven, grip na ráhně na kaši, dva scratche na prkně. Celkem pohoda. Na těle dvě malé oděrky. Strojím 5,0 a jedu tam zpět. Angláni mezitím skončili, ale vystřídali je dva taloši. Větru přibylo a vlny se ještě trochu zvětšily. Už zhruba vím, co se tady na vodě děje a dávám si čtyřicetiminutovku parádní. Dvě vlny jsou jistě overmast a čím je to celé větší, vypadá to i bezpečnější. Jezdí se dál od šutrů a i channel mezi peaky je dobře dosažitelný. Přitahuju venku ve vodě plachtu na ráhně, zbytek party jezdí 4,2, ještě dávám tři vlny, no nechce se mi pryč, ale stehno tahá a už se objevuje chop i ve vlně, takže poslední co chci je, abych to tady poslal na břeh ještě jednou. Končím a jedu odhadem tři kiláky zpět na plážičku na Alibabě. Zvláštní je, že Curral Joul má vlny každý den a každý den je někdo z kiterů jezdil, ale dovnitř na Alibabu přijdou jen někdy. Fakt stačí malinká odchylka směru swellu a vlny pak neobejdou výběžek Alibaby, ale končí před ním. Curral super zážitek, je treba tam ísť.....

Přidat komentář k tomuto článku  jméno  email  titulek  text